Ford

Ford Motor Company je americký nadnárodní výrobce automobilů se sídlem v Dearborn, v Michiganu. Společnost založil v červnu 1903 Henry Ford. Založil svou firmu ve věku 39 let, a firma byla pod průběžnou rodinnou kontrolou Fordů více než 100 let.

Ford je druhým největším výrobcem automobilů v US sektoru a pátým největším výrobcem aut na světě. Firma prodává jednak automobily a užitková vozidla pod značkou Ford a luxusní automobily pod značkou Lincoln. V minulosti se zabývala společnost také výrobou traktorů a komponent pro automobilový průmysl. Ford také vlastní brazilskou firmu na výrobu SUV. Kromě toho pak má Ford podíly ve společnostech Mazda, Aston Martin nebo v čínském Jiangling. Ford je také součástí řady společných podniků, jako v Číně Changan Ford, na Tchaj-wanu Ford Lio Ho, v Thajsku AutoAlliance Thajsko, v Turecku Ford Otosan a v Rusku Ford Sollers.

Bývalé dceřiné společnosti Fordu, Jaguár a Land Rover, byly v březnu 2008 prodány Tata Motors.

Henry Ford učinil první pokus o automobilku již v roce 1901, kdy založil Henry Ford Company, která se o rok později stala Cadillac Motor Company. Ford svou další činnost v nové Ford Motor Company zahájil v přestavěné továrně v roce 1903. Během raných let společnost vyráběla denně jen několik vozů ve své továrně na Mack Avenue a později ve své továrna na Piquette Avenue v Detroitu. Na každém voze pracovali dva nebo tři muži. Ford přispěl mimo jiné zavedením první pohyblivé montážní linky v roce 1913 ve své továrně v Highland Parku k výrobě vozů s benzínovým motorem, které by byly dostupné i střední třídě.

Na počátku 20. století byl automobil především hračkou pro bohaté. Většina modelů byly složité stroje. Henry Ford se rozhodl postavit vůz pro každého. Jednoduchý, spolehlivý a cenově dostupný, který by si mohl pořídit i průměrný americký dělník.

V letech 1903 a 1908 Ford produkoval modely A, B, C, F, K, N, R a S, z nichž většina se prodávala ve stovkách či tisících kusů ročně. V roce 1908 Ford přišel s masově vyráběným modelem T, který se již prodával v milionových objemech. V roce 1927 pak Ford nahradil tento model modelem A, prvním vozem s bezpečnostním předním sklem. O dalších pět let později pak Ford zahájil výrobu vozu s prvním levným V8 motorem. Ford při výrobě automobilů využíval od začátku své metody, které byly do roku 1914 známy jako fordismus.

Od roku 1908 vyrábí Ford nákladní vozy počínaje Ford Model TT, za nímž následovaly modely AA a BB. Užitková vozidla Ford se vyráběly v Argentině, Austrálii, Brazílii, Kanadě i řadě evropských zemí.

Během velké deprese Ford reagoval na propad prodeje snížením rozsahu činnosti a propouštěním zaměstnanců. V květnu 1929 podepsal Sovětský svaz smlouvu s Ford Motor Company, kterou se Sovětský svaz zavázal ke koupi automobilů a jejich dílů za 13 milionů dolarů. Současně Ford poskytl technickou pomoc pro vybudování integrovaného výrobního závodu v Nižném Novgorodu.

Během prvních dvou let druhé světové války Ford zastával teorii, že nejlepším způsobem jak se vyhnout válce je mírový obchod. Ford měl v Německu dceřinou společnost, které hrozilo znárodnění. Nicméně Ford navázal však tak úzkou spolupráci s německou nacistickou vládou před válkou, že dokonce v roce 1938 získal německý kříž. Dokonce díky svému otevřenému antisemitismu Ford s nacisty sympatizoval. Továrny Ford významně přispěly k navýšení síly německé armády. Po válce byly vztahy a údajná spolupráce Forda s nacisty prošetřována, ale nenašly se dostatečně přesvědčivé důkazy.

Od roku 1940 do konce sedmdesátých let byly Ford F-Series použity jako základ pro lehké nákladní vozy pro severoamerický trh.

Většina těchto podniků postupně zanikla, přičemž nejdéle trvala evropská linie výroby kamionů Ford of Britain, která se stala v roce 1986 součástí skupiny Iveco. Ta převzala prodej a výrobu řady Ford Cargo. Poslední velké evropské modely pak byly Transcontinental a právě Cargo.

Ford i nadále vyráběl nákladní automobily střední váhy pod označením F-650 a F-750. V roce 2001 společnost uzavřela joint venture s Navistar International pro výrobu středních a těžkých užitkových a nákladních automobilů. První nový model z nové korporace známý jako Blue Diamond Truck Company LLC, a nově byl uveden pro modelový rok 2006 model LCF. Výroba byla přerušena v roce 2009. 

V Evropě Ford vyráběl obří dodávky Ford Transit, klasifikované jako velké nákladní vozidlo s užitným zatížením až 2265 kg.

V roce 1936 Ford představil Ford Transit Bus, sérii malých tranzitních autobusů.

Ve snaze konkurovat vozům luxusního segmentu automobilového trhu jako Cadillac a Packard koupil Henry Ford v roce 1922 Lincoln Motor Company. Ze stejného důvodu, tedy konkurenceschopnosti vůči General Motors v kategorii středních vozů jako Pontiac, Oldsmobile a Buic, vytvořil Ford v roce 1939 svůj model Ford Mercury. Výroba tohoto modelu pokračovala až do roku 2011, kdy nízký odbyt vedl k jejímu ukončení.

Vytvoření vědecké laboratoře v Dearborn v Michigenu v roce 1951 umožnilo neomezený základní výzkum, který vedl v roce 1964 ke klíčovému průlomu v automobilovém průmyslu díky vynálezu supravodivého kvantového interferenčního zařízení SQUID.

Ford se zabýval také bezpečností svých vozů, takže v roce 1956 nabídl bezpečnostní balíček, který zahrnoval inovace jako zadní bezpečnostní pásy, zámky dveří s dětskou pojistkou.

Na konci roku 1955 Ford založil divizi Continental jako samostatnou divizi luxusních automobilů. Díky této divizi došlo k výrobě slavného Contiental Mark II. Kromě toho vznikla ve stejné době i divize Edsel. Ovšem díky omezenému prodeji Continentalu a katastrofickému propadu Edsela, sloučil Ford Lincoln, Mercury a Edsel do M-E-L, který se po ukončení Edselu v listopadu 1959 vrátil k označení Lincoln-Mercury. V roe 1955 také Ford představil ikonický vůz Tunderbird.

Jedním z nejnepředvídatelněji vypadajících malých rodinných vozů v Evropě byl dvoudveřový sedan Ford Anglia z roku 1959. Kupující si však na jeho poněkud neobvyklý vzhled brzy zvykli a stal se velmi oblíbeným zejména v Británii. Prodeje šly velmi dobře, ale přesto byl v roce 1967 nahrazen praktičtějším Ford Escort.

V roce 1964 představil Ford svůj vůz Ford Mustang.

V Německu a ve Velké Británii Ford původně produkoval různé modely, a teprve na konci šedesátých let se stala výroba vozů Ford Escort a Ford Capri společnou pro obě společnosti. Později splynul Ford Taunus a Ford Cortina v jeden vůz.

Nárůst popularity malých vozů v roce 1970 vedl k tomu, že Ford vstoupil na trh miniautomobilů v roce 1976 se svým hatchbackem Ford Fiesta. Většina produkce byla soustředěna ve Valencii ve Španělsku a od počátku se prodával tento vůz ve velkých objemech. Aktualizace v roce 1983 a zahájení nového modelu v roce 1989 posílil Ford svou pozici na trhu s malými vozy.

Racionalizace modelových řad znamenala, že výroba mnoha modelů, vyráběných ve Velké Británii, se přesunula do jiných evropských závodů včetně Belgie a Španělska. V roce 1982 nahradil Taunus a Cortinu vůz Ford Sierra. Tento vůz proslul zejména svým ultramoderním aerodynamickým designem, na hony vzdáleným od hranaté Cortiny s ostrými hranami. Prodával se velmi dobře a díky řadě aktualizací se udržoval stále ve formě. Ovšem v roce 1993 byl nahrazen Fordem Mondeo s pohonem předních kol.

Nová generace Ford Escort byla zahájena v roce 1980 a znamenal posun od limuzín s pohonem zadních kol k hatchbackům s pohonem předních kol v sektoru rodinných vozů.

Čtvrtá generace Escortu byla vyráběna od roku 1990 do roku 2000, ačkoliv jeho nástupce Ford Focus byl v prodeji od roku 1998. Při svém startu byl Focus pravděpodobně nejdramatičtěji vypadajícím malým rodinným vozem s příjemnou manipulací. Prodával se ve velkých objemech a na konci roku 2004 byl nahrazen další generací Focusu.

Ford je jedním ze tří výrobců v hlavních sériích NASCAR, Sprint Cup Series, Xfinity Series a Camping World Truck Series. Po řadu let byl Ford zapojen do soutěže Formule One a dodával motory velkému počtu týmů od roku 1967 do roku 2004. Tyto motory byly navrženy a vyrobeny společností Cosworth, závodní divizí, která byla ve vlastnictví Fordu.

Ford má v rallye dlouhou historii a působí v mistrovství světa od sezóny 1973. V průběhu let zde dosáhl celé řady úspěchů a stejně tak byl úspěšný i v závodě 24 hodin Le Mans několikrát a stal se jediným americkým vozem, který kdy získal celkového vítězství na této prestižní akci. Patrně nejúspěšnějším sportovním vozem společnosti byl Ford Mustang, který získal titul SCCA Trans-Am Championship v letech 1966 a 1967.

Ford se pochopitelně zabýval i vývojem vozidel s alternativními fosilními palivy, například některými verzemi Crown Victoria, zejména využívanými taxislužbami, které jezdí na stlačený zemní plyn. Některé vozy mají dvě palivové nádrže. Jednu na benzín a druhou na CNG.

Další variantou jsou vozidla poháněná různými palivovými směsmi jako biotehanol-benzín nebo čistý etanol.

Ford představil celou řadu nových vozů, včetně Crossoveru SUV, postavených na platformě unibody vozu. Přivývoji technologie hybridního elektrického pohonu pro Ford Escape Hybrid SUV Ford zahájil spolupráci se společností Southern California Edison, dodavatele elektřiny. V únoru 2002 pak Ford ukončil výrobu automobilů ve Velké Británii úplně.

V roce 2004 se Ford a Toyota dohodly na sdílení patentu, který umožnil Fordu přístup k určitým hybridním technologiím patentovaným společností Toyota. V roce 2004 Ford představil model Escape Hybrid. S tímto vozem byl Ford třetí na automobilovém trhu s hybridním elektrickým pohonem a prvním hybridním elektrickým SUV na trhu. V roce 2005 si Ford dal za cíl vyrobit do roku 2010 až 250 000 hybridů ročně, ale záhy oznámil, že splnění tohoto cíle není reálně. Místo toho se Ford zavázal k urychlení vývoje nové generace hybridních elektráren v Británii, a to ve spolupráci s Volvem.

V červnu 2008 USDOE rozšířila svou vlastní flotilu alternativních paliv a pokročilých technologií s přidáním Ford Escape Plug-in Hybrid flex fuel. Vozidla jsou vybavena 10 kW lithium-iontovou baterií dodávanou společností Johnson Controls-Saft, která poskytuje dostatek elektrické energie až na 48 km při rychlosti 64 km/hod. V březnu 2009 Ford spustil hybridní verzi Hybrid Ford Fusion a Mercury Milan ve Spojených státech.

Od října 2014 Ford produkoval řadu plug-in elektrických vozidel. Patřil mezi ně plně elektrický Ford Ranger EV, Ford TH NK, Transit Connect a Ford Focus Electric a plug-in hybridy C-Max Energi a Fusion Energi, prodávané v Evropě pod označením Mondeo.

Azure Transit Connect Electric byl plně elektrickou dodávkou vyvinutou ve spolupráci mezi Ford Motor Company a Azure Dynamics.

Ford také pokračoval ve vývoji palivových článků a nové technologie, spalovací motor s vodíkem jako palivem jakož i v rozvoji nové generace hybridních elektrických systémů. Ve srovnání s konvenčními vozidly nabízí hybridní vozidla a vozidla s palivovými články snížení emisí jakož i snížení účinku hluku na zdraví.

Ford také zahájil výrobu vodíkových kyvadlových autobusů, využívajících vodík namísto benzínu ve standardních spalovacích motorech, které byly určeny pro použití na letištích a konferenčních centrech.

V roce 2006 na Los Angeles Auto Show představil Ford verzi Explorer SUV s vodíkovými palivovými články. Vůz dosahuje kombinovaného výkonu 174 koní.

Ford také zadal universitním týmům úkol vytvořit vůz, který je jednoduchý, trvanlivý, lehký, se základní výbavou, který by měl cílovou cenu pouhých 7 000 USD. Studenti z Aachen University vytvořili 2015 Ford Model T.

Ford se také stal sponzorem řady sportovních akcí. Například se stal hlavním sponzorem Ligy mistrů UEFA a je také dlouholetým sponzorem Sky pokrytí kanálu Premier League.



Ford Focus červená barva karoserie, tuning Rieger 

Loder 1899 tuning pro Ford C-Max 

Fox Marketing tuning Ford Focus 2008 

Jeden extravagantní Ford Focus 

Tuning Ford Mustang GT Vilner 

Ford GT v šedé 

Ford GT v rudé 

Ford GT v modré 

Crash test ford Mustang 2013 

Crash test ford Mustang 2016 

Hávárie Ford Mustang 2016 

 

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním webu s tím souhlasíte. Další informace